EVROPSKÉ OKÉNKO S FILIPEM MAREŠEM – N°2

Na kanárech ještě nebylo ani rozpuštěné uzavřené parkoviště a já už začal střádat plány na start v Krumlově. Na Šumavě se bohužel mnoho soutěžních kilometrů neodjelo a po španělském závodě jsme všichni v týmu cítili ještě větší potřebu odjet ostré kilometry a vyzkoušet další varianty nastavení pro nás stále nové techniky, ale také pneumatik. Krumlov je navíc mojí oblíbenou soutěží a pravidelně se jí nevyhýbají proměnlivé podmínky, takže z pohledu přípravy šlo jednoznačně o lákavou myšlenku. I když jsem dopředu věděl, že pokud do Krumlova pojedeme, budeme chtít nejen testovat a zkoušet, ale také závodit. Letošní český mistrák je dost našlapaný, všichni mladíci s „eresama“ jedou hodně rychle a nedarují oběma českým velikánům ani metr zadarmo. A to baví a láka samozřejmě i mě.

Z Kanárských ostrovů jsme přiletěli v neděli, druhá část týmu s týmovým truckem a naším Yarisem GR Rally2 měla přicestovat ve čtvrtek. Bylo tedy alespoň pár dnů na dohánění všemožných restů, ale i na to, opřít se zase více do fyzické přípravy. Pohyb a sport miluju, takže jsou pro mě takové chvíle spíše odměnou a vítaným vytržením z jinak hektického kolotoče. Kromě malé posilovny, kterou jsem si přes zimu vybudoval přímo vedle naší dílny, nejčastěji mířím na gravelové kolo. Vyplavit endorfiny je skvělá věc, kterou bych doporučil opravdu každému. A když to jde spojit třeba s průjezdem po cestách, na kterých se v dávné minulosti závodilo při Rally Škoda, je to pro mě více než uspokojivý trénink. Není to ale jen láska k pohybu a k životu, která mě každý den motivuje na sobě pracovat. Rally je sport jako každý jiný, a ačkoliv se může zdát, že není nikterak fyzicky náročný, opak je pravdou. Soutěže jsou sice proti minulosti stále kratší a kratší, ale z mého pohledu také rychlejší a rychlejší. A to klade na jezdce i celou posádku velké nároky. Z hlediska výdrže, koncentrace, rychlosti reakce a rozhodování, a mohli bychom určitě pokračovat dále. S tím vším samozřejmě fyzická kondice úzce souvisí. A je tu ještě jedna neméně důležitá věc, která s fyzickou přípravou souvisí. Lidské tělo je v závodní sedačce upoutáno opravdu pevně, veškeré přetížení pocítíte doslova na vlastní kůži a ne vždy bohužel musí jít jen o dopady po skoku, komprese, nebo prudké brzdění. V rally není k nehodě nikdy daleko a když už taková situace nastane, nemusí to být jen moderní bezpečnostní prvky, které vám pomohou ochránit zdraví, nebo zmírnit následky nehody.

Těch pár dnů uteklo jako voda, zbylá část týmu s týmovým truckem i soutěžním vozem byla zpět a já jsem v mezičase, krom fyzické přípravy, stihl i několik důležitých schůzek. Po nich bylo k mé radosti jasné, že do Krumlova pojedeme. Myšlenku podpořila i celá Toyota Dolák, takže rozhodování bylo o to jednodušší. Vzhledem k časové tísni jsme bohužel nestačili zrealizovat žádný test, což nám nakonec trochu zkomplikovalo rozhodování o nastavení diferenciálů do závodu. Během technické přejímky před závodem komisaři převodovku i diferenciál zaplombují a změna nastavení už nepřichází do konce závodu v úvahu. Tedy pokud nemáte náhradní sadu transmisí, což v tuto chvíli bohužel není náš případ. S ohledem na neustále se měnící předpověď počasí, jsme proto museli volit cestu určitého kompromisu. Už první RZ na budějovickém výstavišti ukázala, že pomalé motanice nám i našemu autu vyhovuje a do závodu jsme vstoupili nejlépe jak to šlo. Skvěle fungovaly i naše pneumatiky Hankook. Na dalších rychlostkách to bylo s naším výkonem trochu „nahoru dolů“. Na vlhkém Citajlu jsme zúročili naši volbu pneu a mezi vozy Rally2 byli nejrychlejší. Hned na dalším Jánu, který byl celý suchý, jsme ale něco ztratili. Do konce dne jsme vyhráli ještě druhý průjezd speciálkou a na druhém Jánu byli těsně druzí. Jelo se opravdu velmi rychle a ze čtvrté pozice jsme po pátku byli od vedení vzdálení jen necelých 10 vteřin. S tím jsme byli spokojení. Volba pneumatik nebyla úplně snadná a každý volil trochu odlišnou strategii. Proti nám hovořil i fakt, že tratě byly v podstatě stejné, jako v roce 2023, kdy jsme v Krumlově nestartovali. Z tohoto úhlu pohledu musím uznat výkon Erika Caise, který jel na jihu Čech úplně poprvé.

Očekával jsem, že znalost tratí bude hrát ještě větší roli v sobotu, kdy se jeli v opačném směru například i Malonty. Mnohem více ale opět míchalo kartami počasí. My jsme šli znovu cestou kompromisu a obuli jsme měkký a střední slick „do kříže“. Ztráta na dlouhých a těžkých Malontech byla sice v řádu několika málo vteřin, ale čelo závodu se nám přeci jen kousek po kousku vzdalovalo. Do poslední sekce jsme proto zariskovali a vzali si dvě rezervy do deště a na auto znovu kombinaci měkkého a středního slicku. Všichni naši soupeři šli do jednoznačně suché volby. Věděl jsem, že za normálních okolnosti ztrátu na nejrychlejší už nedokážeme eliminovat, ale stále existovala šance, že v průběhu poslední sekce někde „spadne voda“. A to se nakonec opravdu stalo. Bohužel pro nás to bylo to ale jen na přejezdu k úvodní RZ poslední sekce. I přesto jsme se snažili ze všech sil až do konce závodu. Jen na posledním Kohoutu jsme už zbytečně neriskovali a dovezli auto až na cílovou rampu. Vinou defektu Erika Caise v poslední RZ, jsme nakonec brali třetí místo v MČR, což je pro nás při třetím pořádném startu s Yarisem velmi potěšující výsledek. Navíc jsme celkově zvítězili i v Regional Rally Cupu, do kterého se započítávala i lednová Jänner Rally.

Asfaltové závody ale teď zase na chvíli půjdou stranou. Už brzy nás totiž čeká třetí podnik mistrovství Evropy ve Švédsku. Na tamní šotolině se nám při loňské premiéře poměrně dařilo a skončili jsme šestí. Bude těžké to letos zopakovat, ale budeme o to bojovat ze všech sil. O tom, jak nám to šlo, se s vámi rád podělím už v příštím vydání časopisu Rally!

zdroj:EVROPSKÉ OKÉNKO S FILIPEM MAREŠEM – N°2 – filipmares.cz